|
I. Jan František Josef Rivola. /1678-1680/
Narodil se v Polné 11.I. 1649 a vstoupil po dokončení studií do kláštera Křižovníků a
působil po svém vysvěcení na nejrůznějších místech: jako kaplan i farář v Dobřichovicích,
jako děkan v Červené Řečici, jako probošt na Chlumu sv. Máří, jako komendator
v Mostě a konečně, jako infulovaný probošt na Hradišti nad Znojmem. Zanechal po sobě
Zápisky, z nichž jde na jevo, že to byl uměnímilovný kněz a český spisovatel. V knihovně řádové
nachází se malá knížečka pod názvem Slovář český, to jest slova některá česká, jak od latinářů tak i
od Němců vypůjčená, zase napravená a v vlastní českou řeč obrácená k užívání milovníků
české řeči.
Rivola psal první matriky zdejší v české řeči.
II. Mikuláš Putermon /Biedermann/. /1680-1693/
Pocházel z Počátek a byl po 13 let zdejším farářem a administrátorem. Zemřel jako podpřevor
v Praze. Od něho pochází kancionál, dosud zachovaný.
III. Hynek Vališ. /1693-1696/
Byl rodem z Březnice, zemřel zde a pohřben jest v kapli na evang. straně oltáře. Náhrobní
kámen s nápisem /tzv. epitaphium/ je podnes zachován. Jest zhotoven ze sliveneckého
mramoru a nese latinský nápis: Obiit 1696 die IX. februarii in domino R.P.Ignatius Valis,
administrator dobrzichovicensis. Qui zelo animarum aestuans tempora multa et qui inocens
manibus etmundo corde Valis de hac lacrimarum vale ascendit in montes domini nunc suis
laboribus, equiescat in pace! Což znamená česky: Dne 9.února 1696 zemřel v Pánu dp. Hynek
Vališ, administrátor dobřichovický. Po dlouhý čas horlivě pracoval na spáse duší, zůstav
bezúhonným a čistého srdce. Po námahách svých z tohoto údolí slzavého vstoupil na hory
boží. Odpočívej v pokoji!
IV. Matěj Viktorín Zahradecký. /1696-1701/
V. Josef Pařez. /1701-1701/
VI. Hynek Mikulovský. /1701-1702/
Rodem z Ústí nad Orlicí, pobyl zde pouze jeden rok a stal se farářem u sv. Petra v Praze, kde zemřel
morem r.1713.
VII. Matěj Viktorín Zahradecký. /1702-1708/
Objevuje se po druhé jako zdejší farář.
VIII. Bernard Josef Bojan. /1711-1714/
Rodem z Čáslavi, zemřel jako farář ve St. Kníně.
IX. Jan Alexander Malec. /1714-1727/
Pocházel z Roudnice a zemřel jako farář u sv. Petra v Praze r.1748. Dne 28.X. 1726 dal ulíti
zvonec ku cti sv. apoštolů Šimona a Judy, sv. Jana Nep., sv. Donáta, ochránce proti blesku a
sv. Augustina.
X. Jiří Schicht. /1727-1730/
Rodem z Nového Knína. Zemřel jako zdejší farář r.1730. V pamětní knize, dosud zachované,
zaznamenal mnoho příběhů a důležitých věcí, týkajících se zdejší farnosti a velkostatku.
S přesnou podrobností popisuje vydání za žní a způsoby tehdejšího života. On dal postaviti
v r.1712 sochu sv. Jana Nepomuckého pod lipami.
Diarium řádové zmiňuje se o jeho nemoci, smrti a pohřbu. Když nebezpečně onemocněl na
phthysis hectica, poslal zvláštního posla až do Chebu pro vodu Lyssaniánskou /aqua
Lyssaniana/. Jakýsi Dr med. Scholz v Chebu vynašel zázračnou vodu proti všem nemocem.
Tinktura obsahovala 500 kapek a stála 40 fl. Lék onen mu poněkud ulevil a způsobil, že mohl
zase spáti po dlouhých bezesných nocích. Když lék využíval, poslal pro jiný, ale než se posel
vrátil, zemřel 16.II. 1730. Před svou smrtí žádal, aby byl pohřben v pražské hrobce řádové, a
proto byl v tichosti převezen do Prahy a tam v kostele do hrobky pochován.
XI. Samuel Finkaus. /1730-1737/
Rodištěm jeho byla ves Bělá u Chomutova, kde se r.1689 narodil. Zemřel jako zdejší farář
r.1737. Náhrobní kámen se posud zachoval s čitelným nápisem, který česky vyjadřuje toto:
Opravdu pravý Samuel, s Bohem zbožností spojen, láskou k bližnímu rozehřát, horlitel pro
dobro řádu, učený a pilný….. Pohřben je ve zdejší kapli.
XII. František Scharschon. /1738-1751/
Z Hradce Králové, byl svědkem války o dědictví rakouské a popsal bitku Francouzů pod
Vráží u Dobřichovic v objemné knize, jež se nalézá v archivu v Praze. Za něho byl zámek
opravován a opatřen dosud zachovaným rýsováním a ozdobným pásem, na němž podobu
Scharschnovu vidíme. Zemřel zde, ale pohřben je v Praze.
XIII. Rudolf Kavika. /1751-1753/
Narozen ve Velvarech r.1707. Po vysvěcení na kněze byl administrátorem v Tursku,
v Klučenicích, po 2 roky v Dobřichovicích, v St. Kníně, potom komendátorem v Mostu. Pak
žil na odpočinku v novém špitále sv. Anežky v Praze, kde 11.XI. 1788 zemřel a jako prvý,
když bylo zakázáno pohřbívati do hrobky v kostele, na hřbitově v Hloubětíně pohřben byl.
Kavika pocházel z rodiny šlechtické a měl predikát z Pirkenthalu.
XIV. Antonín Suchánek. /1753-1755/
Byl rodem ze Statenic u Prahy. Kaplanem u sv. Valentina v Praze, v Únhošti. Provisorem
řádovým a zdejším farářem. Dne 28.II. 1755 byl 64 hlasy zvolen velmistrem řádovým.
XV. Antonín Holý. /1755-1765/
Rodem z Kralovic u Plzně. Zažil jako zdejší farář válku sedmiletou, o níž se v pamětní knize
zmiňuje, zejména o tom, jak do kostela řevnického, on stál na kazatelně, Prusové na koni
vjeli. Zemřel jako farář ve Vrbně nad Vlt.
XVI. Jan Tachetzí. /1765-1766/
Byl rodem ze Šťáhlav u Plzně. Byl zde toliko rok administrátorem a odešel do Vrbna, kde
zemřel.
XVII. Václav Weber. /1766–1769/
Narozen v Nových Zámcích, stal se po vysvěcení kaplanem v Únhošti, pak provisorem
řádovým, farářem zdejším a zemřel jako administrátor v Tursku.
XVIII. Jan Tromb. /1769–1773/
Rodem z Prahy. Byl kaplanem v Klučenicích, u sv. Petra, na Hradišti u Znojma. Zemřel a
pochován byl v Dobřichovicích 24.IV. 1773. Náhrobní kámen ze sliveneckého mramoru
dosud zachován. Zemřel ve stáří 47 let.
XIX. Antonín Kozák. /1773–1776/
Z Prahy. Onemocněl a zemřel v nemocnici u Milosrdných bratří.
XX. Vojtěch Rychtecký. /1776 – 1779/
Narozen v Čížkově. Byl již dříve zde kaplanem, pak farářem. Odtud odešel do Únhoště, kde
zemřel.
XXI. Hynek Svoboda. /1780–1788/
Byl synem hospodářského úředníka z Vyšetic, kde se 1737 narodil. Studoval v Benešově a
v Chomutově. Na kněze byl vysvěcen r.1761. Kaplanem byl u sv. Valentina, u sv. Petra, ve
St. Kníně, farářem ve Velkých Mašovicích u Znojma. Jeho bratr Augustin byl správcem
zdejšího velkostatku a zemřel zde. Náhrobní deska, zasazena ve zdi hřbitova karlického,
dosud se zachovala. Farář Svoboda, byl pilným spisovatelem soudobných událostí a zemřel
jako farář v Únhošti r.1789.
XXII. Josef Hraba. /1788–1794/
Hraba právě tak jako jeho nástupce Krombholtz patří mezi uměnímilovné křižovníky a
podporovatele výtvarnictví. Památky, které oni jednak nákladem řádu, jednak vlastním
vybudovali, náleží dnes k vzácnostem. Malíři a sochaři stol. XVIII. bývali jejich hosty a
tvořili podle jejich návodu umělecká díla, zejména nástěnné malby, které dodnes buď ve
zlomcích, neb neporušené se zachovaly. Hrabovi přísluší zásluha o to, že starobylý park
dobřichovický zachránil před zkázou, P. Krombholtzovi, že pokračoval v díle od Hraby
započatém a uvedl je do nejlepšího pořádku. P. Josef Hraba narodil se 13. března 1748
v Praze, jako syn knihtiskaře stavů království českého Jana Karla Hraby. Vstoupil do řádu
křiž. za velmistra Jakuba Suchánka a byl r.1772 vysvěcen na kněze. Po 16 létech, byv dříve
kaplanem u sv. Valentina v Praze, nějaký čas zde, stal se lokalistou na nově zřízené faře
v Popovicích v Čechách a r.1788 zdejším farářem. Za něho r.1789 byla osada slivenecká
vyfařena od Dobřichovic a stala se samostatnou duchovní správou. Jeho kaplan P. Josef
Cyprián stal se prvním tamnějším farářem. Z Dobřichovic odešel Hraba za faráře do Prahy
k sv. Petru, kde r.1806 zemřel.
XXIII. Tomáš Jan Krombholtz. /1794–1811/
Byl synem ředitele panství trautmannsdorfského v Jemništi, v kraji kouřimském. Měl často
příležitost shlédnouti tamnější park a zámek, zapamatoval si mnohou věc, a maje jako zdejší
farář ve vlastní správě panství a zámek, staral se podle nabytých dojmů jej všemožně okrášliti.
R.1806 dal v parku zříditi kamennou fontánu, ozdobenou malbami pražského malíře Václava
Schlachtera, rovněž i zdi ozdobiti malbami. V parku zřídil rybníčky, jež napájeny byly vodou
z potoku karlického a z těchto rybníčků svedl vodu do dvora a do budovy zámecké.
Nejkrásnější památkou na něho jsou malby v zdejším zámku. Krombholtz zemřel jako
komendator v Chebu v r.1819.
XXIV. Jan František Wawrouš. /1811–1885/
Narodil se v Libáni jako syn učitele Wawrouše. Byl vokalistou v domě řádovém a učil se
zpěvu za vedení znamenitých učedníků Tittelbacha a Jana Koželuha. Po vysvěcení stal se
kaplanem v Únhošti a v r.1804 byl provisorem v domě řádovém, krátký čas administrátorem
ve Vrbně a potom farářem zdejším. Za jeho času vstoupil do řádu křižovníků zdejší rodák
Tomáš Sýkora, jenž ve zdejší kapli dne 30. srpna 1812 první mši sv. sloužil. Sýkora stal se po
vysvěcení kaplanem v Tursku, v Karlových Varech, r.1824 děkanem v Karlových Varech, od
r.1835 komendátorem ve Vídni.Později resignoval a odešel do Prahy do kláštera na odpočinek.
Zemřel r.1862, v Praze a pohřben leží na hřbitově v Hloubětíně.
XXV. Jan Podleský. /1815-1816/
Nar. v Novém Kníně r.1755, byl po vysvědčení kooperátorem v invalidovně, admin. v
Klučenicích a v Dobřichovicích. Odtud odebral se do Prahy a přednášel filosofii na universitě a
stal se r.1825 děkanem fakulty filosofické na universitě pražské. Zemřel r.1834.
XXVI. Václav Klemmer. /1816-1827/
Pocházel z Lomnice a přišel sem z Borotic.
XXVII. Antonín Holec. /1827-1834/
XXVIII. Jan Hrabě. /1834-1839/
Byl zde farářem po 5 let. Zemřel, nakaziv se při zaopatřování břišním tyfem. Jest pohřben na
hřbitově v Karlíku.
XXIX. Ferdinand Kalaš. /1839-1866/
Pocházel ze Spáleného Poříčí a byl zde po 27 let farářem. Mnozí starší lidé se ještě na něho
pamatovali. Za něho bylo rozšířeno nádvoří, provedeno mnoho oprav jak na kostele tak i na
zámku a vystavěna nová škola. Byl nejen horlivým duchovním správcem, ale i znamenitým
ekonomem, pěstitelem květin a přítelem umění. Zemřel po delší nemoci 14. září 1866 ve věku 75
let. Pohřben byl za veliké účasti lidu v Karlíce pod věží a vymínil si, aby mu na hrob byly
vsazeny cypřiše z farské zahrádky. Stalo se tak, ale stromky uschly. Při vybudování hrobky byly
jeho ostatky přeneseny do nového hrobu. Ještě za jeho nemoci dán mu byl k ruce administrátor
Karel Karlas, za něhož, jak na jiném místě řečeno, řádila v Karlíku cholera.
Pěknou vzpomínku v pamětní knize zdejší školy věnuje faráři rada Havlík těmito slovy:
„........všeobecně oblíbený, vzdělaný muž a vlastenec, dobrý vychovatel mládeže a rádce
občanstva. Zabýval se v prázdných chvílích všemi novými vynálezy, zvlášť fotografováním. Měl
několik stolů, jejichž desky vyloženy byly skleněnými, broušenými peckami, jež objednával z
Jablonecka. Dále měl stoly, na nichž vytvořil z papírových domečků celé vesnice, snad některé
osady. Vyráběl i umělé červené korále na krk z jakési pryskyřičné směsi. Korále ztvrdly a byly
přirozeným velmi podobny. Měl různé sbírky, též obvyklou sbírku rozmanitých dýmek a špiček
na doutníky, uměle z mořské pěny vyřezávaných. Byl dobrodincem chudých, výborným
zahradníkem a znalcem moderních hospodářských objevů, o kterých občany poučoval. Ve své
zahrádce na dvoře zámeckém pěstoval ovoce všeho druhu, učil lidi roubovati, očkovati a
stromoví šlechtiti. U něho nalezly se veliké červené jahody, angrešty, rybízy, maliny, slívy,
merunky, broskve, vinné hrozny atd. Zvláště nádhernou byla řada šeříkových keřů a stromků při
plotu, omamující vůní. Každý se pozastavil nad tou krásou, ba lidé schválně přicházeli do
kostela, aby tu nádheru spatřili. Kolem záhonů měl obruby z prázdných, žlutých, dnem nahoru
obrácených lahví od minerální vody. Práci vykonával sám vlastníma rukama, ale i toho dbal, aby
panská zahrada při dvoře byla v pořádku, stejně, jako všechny ovocné aleje i sady. Každý zašlý
strom musil býti nahražen jiným......."
XXX. František Havránek.
Z Hradce Králové. Byl po 17 let novicmistrem řádovým, knězem vzorným, homiletikem, jenž po
sobě zanechal celé sbírky kázání. Na svou vlastní žádost byl sproštěn úřadu novicmistra a
nastoupil na faru dobřichovickou, ale dlouho zde nepobyl. Odešel do Únhoště, kde náhle zemřel
tamnější farář Josef Dvořák. Ale ani v Únhošti nežil dlouho , zemřel jako farář, arcib. notář,
apoštolský misionář 10.XI.1867.
XXXI. Josef Machačka.
Býval zde kaplanem a založil školní knihovnu, daroval jí své vlastní knihy a dále knihovnu
občanskou, již všemožně podporoval. Z dobrovolných sbírek pořídil nový zvon pro kostel
karlický. Machačka zabýval se rád přírodovědou, zejména botanikou a zanechal po sobě sbírku
knih, týkajících se rostlinopisu, nacházejí se v řádové knihovně. Zabýval se nejen systematikou
rostlin, nýbrž i anatomií a jejich životem. Pobyl zde krátký čas a přestěhoval se do Únhoště.
Zemřel v domě řádovém v Praze v r.1885.
XXXII. Dominik Eittner. /1863-1870/
Byl rodem z Písku. Přišel sem z Borotic. Po jeho smrti administroval Dobřichovice P. Beneš
Augustin Neufuss z řádu Benediktinů Emauzských. Měl skvostnou knihovnu a založil čtenářský
spolek, za jehož předsedu byl sám zvolen, ale oposice založila proti němu jiný čtenářský spolek.
Sklízel nevděku, upadl do dluhů, takže byl nucen svou krásnou knihovnu i nábytek prodati.
Později opustil řád a stal se pravoslavným knězem na Rusi.
XXXIII. František Stolovský. /1871-1893/
Narodil se v Turnově r.1828. Přišel sem za faráře ze Živohouště. Za něho přišel jako kaplan do
Dobřichovic P. Kubr a od té doby sídlil až do rozdělení farnosti dobřichovické a řevnické vždy v
Dobřichovicích kaplan. Za něho postihla Dobřichovice velká povodeň, jak jinde pověděno. Dne
9. července 1876 byla ves Dobřichovice povýšena za městys, kteroužto událost důkladně
popisuje. Laskavostí velmistra Shöbla dány na věž zámeckou dva nové zvony a sice Emanuel ve
váze 250 liber a druhý Maria ve váze 150 liber z dílny zvonaře Diepolda v Praze. Svěcení stalo se
8.VIII. 1880 a na ten den se jimi poprvé zvonilo. R.1886 představena zámecká kaple. 11. dubna
1887 položen základní kámen ku kapli na Vonoklasích. R.1889 znovu vystavěn kostel karlický.
P. Stolovský psal mnoho do pamětní knihy a rozloučil se s Dobřichovicemi v červenci r.1893,
odebrav se na nové působiště k sv. Petru do Prahy, kdež po desetiletém působení zemřel r.1901.
XXXIV. Matouš Reichenauer. /1893-1901/
Byl rodem Němec a to z Chlumu sv. Máří na Chebsku. Naučil se správně česky, takže ustavičně
mezi Čechy působil. Farářem byl v Klučenicích, v Živohoušti u Neveklova po 12 let. V knize
pamětní od r.1836, str. 88 píše: „… nemoha dále strastí s tou štací spojených snášeti, resignoval
jsem dobrovolně a odebral se do mateřského domu, odkud jsem 28.X. 1887 nastoupil faru ve
Velkých Mašovicích u Znojma na Moravě. Od roku 1893 působil zde až do své smrti 14.II. 1901.
Pohřeb vedl velmistr dr. Václav Horák, a ač byla veliká nepohoda, přece účastenství spolků a lidu
bylo veliké.
Pěknou památku zanechal po sobě tím, že svým nákladem dal poříditi věžní hodiny, jež dodala
firma Hainz z Prahy. Náklad vyžadoval 406 fl. r.č.
XXXV. Josef Lachout. /1901-1902/
Rodištěm jeho byly Nedrahovice na Sedlčansku. Stav se knězem, působil jako kaplan 12 roků,
nejdéle ve St. Kníně, odkudž byl povolán za provisora do domu řádového. Ku konci svého života
stal se zdejším farářem, ale pro chorobu odebral se do Prahy a zastával místo ředitele úřední
kanceláře. Zemřel v domě řádovém.
XXXVI. Jan Čapek.
Rodem z Německého Brodu. Stal se po vysvěcení na kněze kaplanem v Tachově, potom na
Chlumu sv. Máří, v Únhošti. Farářem byl ve Velkých Mašovicích, odkud po 13 letech přišel
do Dobřichovic. Působil zde na celé 3 měsíce, neboť dne 28. září 1903 zemřel. Pochován jest
v hrobce řádové v Karlíku.
XXXVII Josef Šimon. /1905–1907/
Narodil se v osadě Chaloupky, obec Hor. Stakory na Boleslavsku. Byl zde 6 let kaplanem.
Pak přišel ke sv. Petru do Prahy a zúčastnil se pilně života politického a kandidoval v r.1897
za stranu křesťansko–sociální do říšského sněmu. Za něho byla zřízena samostatná duchovní
správa v Řevnicích. Následkem churavosti opustil P. Šimon Dobřichovice a uchýlil se do
Prahy. Byl i literárně činným, psal básně, úvahy, a vydal román „Makkabejští„. R.1921
opustil řád, kde byl řádovým historikem a stal se farářem církve československé v Dejvicích u
Prahy.
XXXVIII. Václav Rožat. /1907–1917/
Byl zde kaplanem od r.1896, později provisorem v domě řádovém. Sem přišel z Borotic, kde
po 6 let jako farář působil. Od r.1917 byl farářem a ministrátorem velkostatku ve St. Kníně.
XXXIX. Aemilián Paukner. /1917–1919/
Rodem z Podskalí nad Vltavou, okr. Mirovice–Písek. Byl jako chlapec zpěváčkem na sv.
Hoře u Příbrami a studoval s výborným prospěchem na akademickém gymnasiu v Praze.
Vstoupil do řádu a byl po vysvěcení dlouhá léta kaplanem u sv. Františka v Praze.
V prázdných chvílích zabýval se hudbou a navštěvoval i varhanickou školu. Byl nadaným a
znamenitým znatelem hudby a církevního zpěvu, též i ředitelem kůru při farním chrámu sv.
Františka u Křižovníků. Za něho byly předváděny na kůru hudebním, skladby starých,
slavných skladatelův, zejména českých zapomenutých mistrů. Založil při kostele řádovém
Cyrilskou jednotu, již sám řídil, a vychoval řadu znamenitých zpěváků. Sám psal kritiky a
články obsahu hudebního, kulturního, byl znatelem dějin hudby, archivním badatelem,
postrachem všech ředitelů kůru.
Ač byl tak hluboce vzdělán, nesložil žádného většího díla, jen jediné Ave Maria vyšlo tiskem
a jedny litanie loretánské. V rukopise zachovalo se několik ofertorií. Knězem byl horlivým,
zbožným, asketickým a znamenitým kazatelem. Později byl ustanoven kaplanem v Karlových
Varech a děkanem v Tachově. Ovládal vícero řečí. Byl prvním tajemníkem vikariátu
borského /Hayd/ a odborníkem při kollaudaci varhan hejtmanství tachovského. Pro
krátkozrakost nebylo mu možno zastávat četné práce kancelářské, a proto na radu lékařů
zažádal o uprázdněné Dobřichovice. Byl zakladatelem organizace strany lidové. Podlehl
zákeřné nemoci, kterou sobě z míst dřívějšího působení přinesl. Zemřel dne 17. června 1919 a
pohřben byl za veliké účasti lidu na den Božího Těla.
Po jeho smrti administroval zdejší faru Jan Dvořák, archivář řádový a učitel náboženství při
vyšším dívčím lyceu v Praze. P. Dvořák jest výtečným znalcem dějin řádových a ochotným
rádcem při sestavování kronik. V mladších letech psával básně, složil píseň o Kubatovi,
kteráž na Blatech zdomácněla. Též překládal i z jazyka francouzského. Zesnulý spisovatel
Karel Klostermann věnuje mu v svém románu „Mlhy na Blatech" vřelou vzpomínku. Od
r.1927 působí jako farář v Řevnicích, zůstávaje i nadále archivářem řádovým.
XXXX. Josef Hradec.
|